KOSTEL NAROZENÍ PANNY MARIE – PLUHŮV ŽĎÁR

 

 

 

 

Více jak dvě století uplynulo, než zdejší kostelík, budovaný z původní kaple, dostal nynější podobu. I po té době vyžadoval kostel další vnější i vnitřní opravy, včetně doplňování a udržování vnitřní vybavenosti.

 

Rok 1542. Byla vystavěna kaple nad studánkou, jejíž vodě se přisuzovala zázračná moc. Tehdy byl držitelem zdejšího panství Václav z Vojslavic.

Rok 1697. Uvádí se, že žd’árský kostelík odpadl od fary řečické a byl přivtělen k farní osadě dírenské, k níž potom patřil do r. 1715, kdy tehdejší držitel Žd’áru, hrabě Cavriani, založil zde samostatnou kostelní administraci.

Rok 1717. Kaple byla rozšířena o kostelní lod’ s rákosovým stropem, presbyteriem bylo sklenuto.

Rok 1718. Byla přestavěna věž kostela. To již byl majitelem panství nástupce Cavriánův, svob. pán Jan z Besselu de Monte Campo, poradce katolického majestátu, původně Rakušan z Vídně.

Rok 1722. Zvýšena byla věž kostela. Na věži byly umístěny železné hodiny.

Rok 1758. Držitel panství rytíř Vácslav Netvorský z Březí dal do kostela postavit varhany.

Rok 1861. Varhany v kostele byly rozebrány a odstraněny. V kostele byl zhotoven nový strop. Práci provedl mistr Víta za 448 zl. Byla provedena oprava velkého oltáře a kazatelny. Náklady na opravu byly kryty sbírkou. Farní obec Pluhův Žd’ár darovala 45 zl., Samosoly 31 zl., Pohoří 25 zl., Mostečný 20 zl. v tomto roce byly dokoupeny dvě sošky andělů za 40 zl., dále pak soška Dobrý Pastýř, která byla umístěna nad kazatelnu. Náklady byly kryty sbírkou.

Z kostela byl odstraněn křiklavý obraz  Čtrnácti pomocníků. Žďárský revírník Josef Tabera a jeho manželka, dali na své náklady opravit sochu Bolestné Matky Boží.

Rok 1862. Byly koupeny staré varhany z kostela ve Mnichu u Deštné, za něž bylo zaplaceno 200 zl. Pro varhany byl rozšířen kůr, na nějž dříve vedly schody zevnitř kostela. V té době byl majitelem panství kníže Karel z Paarů.

Rok 1864. V kostele byla vytrhána a znovu urovnána nerovná dlažba. Náklady hradil kníže Paar. Osadníci dali nádenickou práci.

Rok 1872. V tomto roce byly zhotoveny nové dveře k sakristii a ke kůru, oboje s novými kamennými veřejemi. Náklady hradil kostel.

Rok 1876. O žd’árské pouti byl posvěcen nový obraz sv. Anežky.

Rok 1879. Tohoto roku byl předělán hlavní oltář. Na oltář byl umístěn obraz blahoslavené Panny Marie. Obraz maloval Bedřich Kamarýt, farář z Deštné.

Rok 1882. Kostel byl vně jasno zeleně, zevnitř bíle vybílen, věž cementem nahozena, střecha na chrámové lodi pobita novým šindelem.

Rok 1890. Věž kostela byla pokryta plechem od klempíře Záruby ze Soběslavi za 130 zl.

Rok 1893. V tomto roce bylo provedeno zlacení hlavního oltáře za 72 zl.

Rok 1894. František Veselý z Pohoře daroval kostelu korouhev s obrazy Nejsvětější Trojice a Panny Marie za 20 zl., a dále obraz Panny Marie Lurdské, rovněž za 20 zl.

Rok 1895. Nad presbyteriem  postavena nová střecha za 700 zl. Na střechu dán nový pozlacený kříž.

Rok 1897. Rozálie Veselá z Pohoře darovala kostelu dvě podušky pod misál, a to z látky hedvábné v ceně 12 zl.

Rok 1899. Aloise Kvěchová, matka správce zdejšího státku, darovala koberce na stupeň hlavního oltáře.

Rok 1900. Veronika Pudilová z Pohoře darovala do kostela nový skleněný lustr.

Rok 1903.Byl pořízen nový Boží hrob za 268 K z odkazu výměnkářky Anny Holubové z Pohoře, darovala 200 K, ostatní doplatili J. Holub, rolník z Plasné.

Rok 1905. Byly koupeny jesličky od firmy Josef Müller Kunsferlag , München, za 116 K. jesličky byly postaveny na oltář sv. Anežky. Nákladem kněžny Leopoldiny z Paaru byly pozlaceny dva kalichy.

Rok 1906. Švagrová Vojtěcha Sedláčka z Mostečné čp. 31 koupila do kostela dvě lucerny na tyčích za 36 K. u zvonu, kterým se zvoní hodinka, utrhlo se srdce přetržením kůže, na které viselo. Srdce bylo znovu pověšeno a zvon rovněji zasazen.

Rok 1907. Do jesliček byly přikoupeny nové sošky Tří Králů, pastýřů a oveček ze závodu p. Mudrocha v Praze za 63 K i s dovozem.

Kostel měl býti tohoto roku důkladně opraven, ale nedošlo k tomu. Opravena byla jen střecha, přibitím nového šindele na starý a nad presbyteriem natřen plech barvou, na půdě vyspraveny a podepřeny kostelní hodiny. Na věži opraveny všechny schody a podlahy. Uvnitř kostela přeloženy, opraveny a nabarveny lavice, pod ně dána nová podlaha.

Rok 1911. Byla opravena celá věž kostela a dostala tvar šestibokého jehlanu. Na původní věži byla jen korouhvička, nikoliv kříž. Celou opravu platil patron kostela a držitel panství kníže Karel Paar.

Rok 1921. Varhany v kostele byly opět opravovány a vyměněn měch, to vše za cenu 3.450 Kč. Obnos uhradil patron kostela kníže Alfons Paar.

Rok 1929. Byla provedena oprava vnitřku kostela, natřeny a vyzlaceny oltáře za 2.500 Kč. Paní patronka Marie Benešová darovala pro hlavní oltář krásné antipendium a ke zvonku u sakristie krásný závěs.

Rok 1938. Z obou stran oltáře do bočních zdí kostela byla zasazena dvě nová malovaná okna. Na okně po levé straně oltáře je vyobrazen Ježíš Kristus, po pravé straně Panna Maria. V dolní části obou oken je nápis: „ Na pamět’ Msgr. Jana VránkaPohoře věnuje jeho sestra Anna r.1938 “.  ( Msgr Jan Vránek se narodil r.1863 ve Lžíně. Své mládí prožil s rodiči v Pohoří. Absolvoval Gymnázium v Jindřichově Hradci a po maturitě studoval bohosloveckou fakultu v Churu ve Svýcarsku. V roce 1887 odchází do Severní Ameriky, do Omahy. Již před odjezdem do Ameriky psával básně do časopisů Vlast, Vesna, Obzor a Koleda. Literárně byl činným i v Americe a vydal tam roku 1905 novou sbírku básní „ Na půdě americké “ takže byl zván omažským slavíkem. Zemřel v hodnosti preláta s titulem Monsignore 14 listopadu 1925 ).

 

Zajímavosti v kostele

 

V presbyteriu kostela byli pochováni někteří bývalí držitele panství a členové jejich rodin. Ve stěnách se zachovalo několik náhrobků s nápisy, z nich tři s letopočty 1586 a 1594 patří rodině VrchotickýchLoutkova, jeden z r. 1771 hraběti Janu Františku Dejmovi ze Střítěže a jiný z r. 1772 hraběnce Herule Marii KaroliněGötzu. Na vnitřní straně dvířek, u výklenku ve zdi po straně evangelia hlavního oltáře, je znak s letopočtem 1693. Na kropence u hlavních dvířek je letopočet 1763. Náhrobní kámen Vrchotických byl r. 1877 zazděn do zdi kostela za mřížku po straně epištoly.

 

 

Farář Jan Topinka, + 5. 6. 1763,  je pohřben pod věží kostela.

Farář Josef Schopa, + 15. 6. 1789, je pohřben na hřbitově před hlavními dveřmi.

Farář Jan Peterka, + 1. 1. 1852, je pohřben na hřbitově, proti postranním dveřím kostela.

 

Staré zápisy

 

Při opravě kostelní věže v roce 1911 byly z kopule vyňaty dva dokumenty, oba z roku 1718. Prvý, psaný latinsky, je zakládající listinou, druhý, zřejmě ne tak důležitý, je proveden tiskem a nebyl dosud přeložen.

Překlad zakládající listiny:

 

Pod ochranou Boha nejvyššího a jeho Neposkvrněné Marie vždy Panny byla tato věž přestavěna v roce 1718, 19 srpna, když byl papežem Klement XI., císařem Karel IV., a arcibiskupem Ferdinand z hraběcího rodu Khinburg. Pánem jeho ostatků byl Pluhov-Zdiarsky, vynikající urozený pán Jan z Besselu, de Monte Campo, poradce katolického majestátu, původně Rakušan z Vídně. V pravdě další zakladatel tohoto kostela, který ráčil přestavět věž a renovoval chrám jak zevnitř, tak z venku. To vše poskytl se štědrostí, která je nepostradatelná při Boží úctě. – Dvakrát dobylo císařské vojsko velké vítězství proti Turkům v Mad’arsku. Jednou u Temešváru, kde po útěku celého tureckého vojska zachvátili tábor s velkou kořistí němečtí vojáci. Po obsazení Temešváru s nejtěžší municí se vrátili jako slavní vítězové. Příštího roku v hrdinném souboji vyhnal Turky z mnoha táborů a tisíce z téže částí, znovu získal hlavní město a nazval ho Bělehrad, poté přinesl domů vítězství. Výše uvedeného roku, když se obě vojska připravila k bitvě, zatroubilo se k boji, když se po rozestavění stanů uprostřed mezi oběma vojsky, s pomocí Boží, doposud nevídaným způsobem jednalo o míru, byl mír požadovaný od Turků konečně št’astně uzavřen s nesmrtelnou slávou Němců. A dále – mezi tolika válečnými úspěchy nechybělo domácí neštěstí. Zvířecí mor totiž skoro již šestým rokem zachvacoval celé Čechy. Milosrdný Bůh at’ nás ráčí chránit v budoucnu od moru, hladu a války.

Toto zapsal Vojtěch Čapek, diecézní kněz, chovanec biskupův z konviktu sv. Bartoloměje v Praze, bakalář posvátné teologie a služebník její církve.

 

Původní listiny byly znovu vloženy do kopule a byla k nim přiložena nová listina, kterou sepsal tehdejší farář Jan Holub.

 

Kostelní zvony

 

První zmínka o zdejších zvonech je z roku 1580, kdy se uvádí, že Jan VrchotickýLoutkova, majitel panství zdejšího, daroval chrámu Páně zvon Panna Maria, tři centy těžký a s nápisem – Jan Nepaurus slíval tento zvon, Slovo Páně zůstává – Jan VrchotickýLoutkova, Pán na Žd’áře Pluhovém 1580.

Tento zvon byl v r. 1721 přelit ve zvonařské  dílně Jana Pernera v Plzni, po druhé byl přelit zvonařem Paulem Pernerem v Plzni, a po třetí přelit od Karla Bellmanna c.k. dvorského zvonaře v Praze r. 1860.

Zvon je nahoře ozdoben páskem z listů lipových, dole z révových a na jedné straně pláště postavou Bohorodice.

V roce 1901 se uvádějí další zdejší zvony:

 

 

1.                            Karel Veliký, 80 kg těžký, s obrazem Karla V., ulit v r. 1793, přelit roku 1860 zvonařem Karlem Bellmannem v Praze.

 

2.                            Sv. Jan Nepomucký, 28 kg těžký, na jedné straně s obrazem sv. Jana Nepomuckého, na druhé straně se zvonařským znakem a nápisem: Johan Adal. Perner in Budweis 1820.

 

 

3.                            Sv. Jan Křtitel, 23 kg těžký, s obrazem sv. Jana Křtitele, nahoře s fialkovou obrubou, dole s páskou bukových lupenů a plodů a letopočet 1860.

 

4.                            Sv. Josef, 4 kg těžký, s obrazem sv. Josefa, ulit v r. 1821. Zvon je zavěšen u sakristie.

 

Dne 7 října 1916, v době první světové války, byly z věže odebrány pro válečné účely zvony Maria, Karel Veliký a Jan Křtitel. Ponechán byl pouze zvon Jan Nepomucký, tzv. „ umíráček „. Před odebráním zvonů bylo ještě všemi zvony zvoněno na rozloučení. Za odebrané zvony zaplatila Vojenská správa v J. Hradci 948 K.

V roce 1921, dne 4 září, byl zavěšen na zdejší věži nový zvon. Byl 68 kg. Těžký a darovali jej manželé Antonín a Josefa ŠenoldoviPluhova Žd’áru, čp.51, na památku svého jediného syna Antonína, padlého ve válce 7.9.1914

Za druhé světové války, o Velikonocích r. 1942, byly z věže sejmuty a odvezeny pro válečné účely opět tři zvony:

 

1.      Zvon Jan Křtitel, těžký 187 kg, ulitý v r. 1924

2.      Zvon Svatá Maria ochraňuj nás, těžký 125 kg, ulitý v r. 1924

3.      Zvon Jan Nepomucký, tzv. „umíráček“, 28 kg těžký, ulity v r. 1820.

 

Ponechán byl pouze zvon darovaný manželi Šenoldovými v r. 1921.

 

 

Farní úřad

 

 

Žd’árský kostelík býval v letech 1542 – 1697 filiálkou fary řečické, dále pak byl kostel připojen v letech 1698 – 1715 k bližší faře dírenské. Z roku 1612 je zmínka, že Žd’ár, jako přifařená obec, odvádí peněžitý desátek řečickému faráři, 4 kopy 28 gr.

V roce 1717 založil tehdejší držitel panství hr. Cavriany samostatnou farní administrativu. K farní osadě Žd’árské, jejíž duchovní správu vede farář, patří v té době kromě vesnice Žd’áru též Mostečný, Pohoří, Samosoly, Prokopský dvůr a Klenovská Hájovna z obce Ratmírovské. Prvním knězem byl Vojtěch Čapek. V roce 1859 byla kostelní administratura povýšena na faru. Fara měla dvě místnosti, chodbu a sál.

Kněží, kteří působili na žd’árské faře:

 

Vojtěch Čapek 1717 – 1720, Josef Enoch 1721 – 1722, Jan Topinka 1723 – 1756, Josef Černý 1757 – 1774, Kašpar Leibel 1775 – 1778, Josef Schopa 1779 – 1789, Matěj Polák 1790 – 1797, Jan Pischeli 1798 – 1802, František Stiller 1803 – 1815, Antonín Sedláček 1816 – 1833, Josef Pravda 1834 – 1846, Augustin Brunner 1847 – 1850, Josef Peterka 1851 – 1852, Martin Klouček 1853, Antonín Riedl 1854 – 1859, Augustin Forst 1860 – 1866, Jan Chmel 1867 – 1874, Josef Hejna 1875 – 1878, František Rufert 1879 – 1884, František Vodička 1885 – 1889, František Nechvátal 1889 – 1905, Jan Holub 1906 – 1922, František Šíma 1923, Antonín Varous 1924 – 1926, Antonín Dráb 1927 – 1932.

 

Kněží z počátku bydleli v domě čp.2, který byl považován za farní dům. Později přesídlili do zámku čp.1. Posledním knězem byl Antonín Dráb. Po jeho odchodu byl farní úřad zrušen. Dvě farní místnosti na faře zůstaly uzavřeny a byly v nich ponechány některé církevní potřeby a archivalie.

Nelze nepřipomenout poslední zápis v Pamětní knize farního úřadu, napsaný odcházejícím farářem Antonínem Drábem. Píše tam:

 

„ V září r. 1931 konány byly obecní volby v Pluhově Žd’áře. Strana agrární, ačkoliv se vždy chlubila, že celý Žd’ár jest a musí být  „ agrární “, nemohla ani postavit svoji kandidátku. Jediná kandidátka byla podána a sice od „ domkářů “, z nichž několik členů je lidovců a tak celé obecní zastupitelstvo zvoleno z domkářů. Starostou zvolen František Kubíček, čp.51, náměstkem Jindřich Rezek a radními Václav Pražma a František Karas “.

 

Ovšem, že to tak pro agrárníky, odnesl to farář. V roce 1932 započato se stavbou silnice Pluhův Žd’árMostečný. Co tady bylo bojů i nepřátelství opět ze strany několika žd’árských agrárníků, co rekursů a zbytečných řečí – nedá se ani vypsati. A vinu, že není po jejich přání, nese zase farář. Pokud prý on bude ve Žd’áře, dotud ani nic nezmohou a proto za každou cenu musí ze Žd’ára a že se o to také postarají, at’ tak nebo onak – prohlásili “.